O knize: 2008 / 50. léta. v dějinách ruské emigrace je to doba, kdy literatura první generace již dosáhla svého vrcholu a generace sama opouštěla ​​jeviště. Ale zároveň je to také čas na shrnutí, zamyšlení se nad předchozí dobou. Publikované dopisy jsou především o tom Jurij Konstantinovič Terapiano (1892–1980) – muž „nepozorované generace“ první vlny emigrace, básník, kritik, memoárista, který se podílel téměř na všech hlavních literárních počinech. emigrace, od Svazu mladých básníků a spisovatelů v Paříži a „Zelené lampy“ po poválečné „Rýmy“ a „Ruské myšlení“. Vladimir Fedorovič Markov (nar. 1920) je jedním z nejznámějších představitelů druhé vlny emigrace, básník, literární kritik a kritik, který v té době ve Spojených státech teprve začínal oslnivou akademickou kariéru. Ve všech ohledech to byli úplně jiní lidé. Terapiano je Chodasevičovým žákem a zároveň obráncem „pařížské noty“ Markov je odborníkem a znalcem futurismu, který „pařížskou notu“ trvale nemiluje, chtěl jí vštípit alespoň klíčky; futurismu a poetické tvorby. V době, kdy začala korespondence, bylo Terapianovi už přes šedesát. Markov je o polovinu mladší, něco málo přes třicet. Přesto o sebe měli zájem. Dekádu a půl si oba psali téměř měsíčně a hlásili všechny novinky, názory na nové produkty a jen literární drby. Markov se ptal na literaturu první vlny, hádal se, ale znovu a znovu se dychtivě ptal na podrobnosti a podrobnosti o předválečném literárním životě Paříže. Terapiano zase hledal mezi lidmi druhé vlny pokračovatele literárního díla započatého jeho generací, a nenacházel je, prostě pokukoval po mladých spisovatelích a snažil se pochopit, jací jsou, jací přišli. s. Kuriózní je také to, že všechny diskuse o výměně generací se netýkají jen emigrace, ale jsou překvapivě podobné podobným procesům v metropoli. Autoři dopisů na to nemysleli a nemohli, ale nyní je podobnost procesů nápadná Z knihy: „Je-li v zahraničí vůbec možný zázrak...“: Éra 50. let . v korespondenci ruských emigrantských spisovatelů, 2008. S.221-354.